Krásné ráno!

Tempo nasazené v druhém dni jsem včera již nebyl schopen udržet, protože jsme měli toho v zázemí hodně co na práci. Pokusím se včerejšek dohnat…

Dopoledne jsme včera zůstali v budově, kde jsme trávili celé dopoledne. Sice již nepršelo, ale pěkně venku nebylo.

V odpoledním klidu jsme mališe nahnali do sprch, kde se museli nejen umýt, ale zkontrolovali jsme je i na přítomnost klíšťat.

Odpoledne šli mališi na Bublavý pramen a veliši navštívili Velké mechové jezírko. Je velká škoda, že Malé mechové jezírko je turistům odjakživa nepřístupné, respektive vstup do dané oblasti je zakázán. Je tam díky tomu nedotčená příroda, je to úplně jiný svět, který začíná již 200m od našeho tábora;-)

Po návratu děti volno ještě neměly, protože dostaly za úkol v družstvech nacvičit scénky/reklamy. Ani nevím, proč jsme tuto událost nezařadili již roky do programu. Děti byly nadšené a když jsem sledoval jejich přípravu, byla to naprosto skvělá podívaná. Nejvíce času jsem věnoval družstvu Martina V. a Terky S.. Výkony obou byly hodny poloprofesionálních herců a překvapilo mě, že i když jsou oba zmiňovaní jinak tiší, tady je bylo slyšet nejvíce.

Přípravu přerušila večeře, ale pak jsme dětem dali ještě další hodinu na nacvičení. Musím říct, že na premiéře jsme se hodně bavili. Chtěl bych ocenit výkon mališů, protože vše si připravovali sami a nebylo to vůbec na scénářích a hereckém provedení poznat.

Paralelně jsme připravovali stezku odvahy a musím říct, že to bylo nakonec potřeba. Vybrali jsme na Rejvíze tři cesty, které se 1.5 km před táborem spojují a my tak mohli děti „vypouštět“ ze třech různých míst. Na start jsme veliše odvezli auty (cca 3 km od tábora) a vypouštěli jsme je bez baterek po asfaltové cestě v 5 minutových intervalech. Na jedné trase by mohly děti zabloudit, proto tam seděla hlídka, která tomu bránila. Když už to vypadalo, že i ti největší bojovníci za ponechání baterky (buď baterka a strašení, nebo bez baterky i strašení) na žádosti rezignovali, navštívil dvě stanoviště lesník, který nám doporučil noční hru ukončit. Do lesa se chystali myslivci lovit (v noci!) zvěř a my bychom jim to narušili.

Strašpytelky Barča S. a Eliška P. se v první chvíli radovaly, že nemusí jít, ale pak samy řekly, že jim je to líto, že nakonec již byly se stezkou vnitřně smířeny a že to mohla být zábava. Tak nevím, jestli to byl další herecký výkon, nebo jim to bylo možná opravdu líto.

U mališů, kteří vycházeli z tábora na stezku dlouhou 80 m, to také nedopadlo dle plánu. Polovina z nich nakonec nešla a ti co šli, tak jim to trvalo i 10 minut, než došli na konec.

Důležité je, že se nikomu nic nestalo a že to nakonec děti vzaly i tak jako dobrou zábavu. Zapsal jsem si i krátkou historku, kdy Mlýnky poslal neteř Sofinku do pokoje, ať se na noční hru jde lépe obleknout. Sofča ho jednoduše „setřela“ – Strejdo, to jsou legíny, ty tomu nerozumíš, to je holčičí móda.

Jdu se vrhnout do vyhodnocení včerejšího úkolu;-) Dnes sice vyhlásím další úkol (bobřík mlčení), na který se do dnešní půlnoci budete muset nejprve přihlásit a teprve až zítra ho budete plnit. Pro někoho bude úkol opravdu těžký, pro někoho triviální a někdo se asi nebude moci zapojit vůbec.

Ještě jedna příhoda z natáčení, když jsem se tak rozepsal. Abych nevymýšlel pro vás úkoly sám, zeptal jsem se vedoucích, jestli je něco nenapadá a vypadl z nich jediný úkol. Tak jim dej za úkol vyfotit výplatní pásky, ať víme, jestli můžeme příští rok tábor zdražit;-) Myšleno jako vtip!!! Mám to tady s nimi těžké. Kuchyňský personál zakládá odbory, aby podpořili Jitku v žádosti o klimatizaci, děti po mně házejí napuštěné balónky a když vedoucí o něco poprosím, tak ze sebe sypou perly.

PS: Neprošlo jazykovou úpravou.

Fotky ze včerejšího dne jsou na Flickru:

Fotky z iphone a ostatních foťáků jsou také na Flickru: