Včerejší den byl již náročnější, než předchozí dva. Odpoledne sice program narušil déšť, ale to nám nezkazilo náladu. Dopoledne byli veliši na Hornických skalách, kde jsou tradičně borůvky. Děti sice nasbíraly tři 4l láhve, ale do tábora se podařilo donést jen dvě. Údajně se měla jedna láhev rozbít, ale kdo ví, jestli ji po cestě děti „nerozebraly“. Mališi i veliši trávili odpoledne v chatě, kde se určitě nenudili. Za zmínku rovněž stojí první letošní využití dominových kostek, které jsou programem samy o sobě. Dětem stačí dát do těloctvičny dominové kostky a pak nevidí a neslyší, jen staví, staví a staví. Z fotek určitě poznáte, že jim to šlo moc dobře a dokonce se jim podařily postavit dvoumetrovou věž. Přestože tma nebyla ještě taková, aby se dala krájet, šli jsme hrát kdysi výjimečně populární hru kruhy. Roky jsme ji nehráli, protože v létě nemáme na ni potřebné prostory. Letos jsme našli velkou posečenou louku mezi místní farou a zahradou ticha (hřbitov). Hra spočívá v nepozorovaném proběhnutí hřiště mezi vedoucími a cílem je bez ztráty života (chycením vedoucím) vhodit lísteček do nádoby, která je umístěna v kruhu z tyček a fáborků.
Dnes byla v noci poměrně velká zima a ráno to není o moc lepší. Sluníčko nás dostatečně nezahřeje a tak pokud se to nezlepší ani přes den, půjdou možná všechny děti spát do budovy. Na rozcvičku musí teď ráno mít všechny děti povinně teplejší oblečení. Ještě se jich na nástupu zeptáme, komu byla v noci zima, abychom to pro případnou další noc nějak zajistili (dodáním deky, lepším oblečením, atp.).
Na celém personálu vidím, že nám dochází pomalu dech, ale věřím, že to děti na nás nepoznají. Není se čemu divit.. nicméně vzdát to může každý, ale my jsme jedinečná parta a tak vytrváme;-) Bojujeme stejně jako děti… s únavou, špatnou náladou, nachlazením. Dnes si trošku vedoucí oddechnou u skákacího hradu, který máme objednaný na 15. hod. Během dne pak budeme „slavit“ Drátové 20 narozeniny. Drát (Filip Mikula) má narozeniny každý rok na táboře a poslední dva roky to vždy bylo ve znamení jeho mučení ve prospěch oslavy a zábavy dětí. Filip sice na tábor už nechtěl letos jet, protože měl pomáhat v rodinné firmě, ale nakonec to dopadlo pro nás všechny dobře – zařídil si to a je tady s námi. Tímto mu přeji hodně štěstí a vše dobré! Samozřejmě se k jeho „mučení“ velmi rád přidám, protože to k táboru prostě patří. Stejně jako nekončící srandičky v kuchyni, kde to nemá nikdo jednoduché a bez vtípků, hlasitého zpěvu a pošťouchávání by to tady v kuchyni a zázemí byla pouhá práce.
Tak hurá vstříc dalšímu dni…
Fotky jsou na Flickru: