Jako každý rok si dovolím sepsat pár řádků o tom, jak hodnotím končící tábor. Je to vždy stejné… sotva jsme postavili stany a přijely děti, stany zase bouráme a děti jedou domů. Týdny zde plynou rychle jako dny a dny letí jako hodiny. Přestože to může vypadat, že za vším (úspěchem) stojím já, naprostý opak je pravdou – v podstatě vše za mě dělají ostatní a já dost možná neoprávněně slízávám smetanu. Dovolte mi, abych poděkoval tímto textem každému z našeho týmu vedoucích a kuchyně!

Krátké zamyšlení nad tím co děláme

Netuším, jestli si (vy vedoucí) tyto řádky přečtete, ale děkuji Vám všem za naprosto dokonalý a profesionální výkon, za který si zasloužíte obdiv nejen můj, ale především rodičů a dětí. I když jsme se naučili stát pevně na vlastních nohách, bez věrnosti a podpory příbuzných, přátel a rodičů dětí, které jezdí na tábor, bychom nic nedokázali. Je neskutečné, že to táhneme již 10 let a tento letní tábor je v nepřerušeném pořadí již náš jedenáctý.

Každému budu vždy připomínat, že tak daleko jsme to dotáhli jen díky tomu, že stojíme na ramenou těch, co tábor na Rejvíze od roku 1982 pořádali před námi – především to je Petr Poledník.

Nejen, že si nás vychovali a předali nám zkušenosti, ale také nám umožnili prožít nezapomenutelné okamžiky. Je tak v podstatě naší povinností toto předávat dále těm, co přijdou po nás a také dětem, které s námi jezdí. Ano, dá se říct, že my důchodci (jak nám na táboře říkají starší děti Oskar s Víťou) máme splněno a dost možná bychom měli již předat žezlo těm, které jsme si vychovali. Kdo ví, co je dobré a co špatné, kdy se něco pokazí, nebo nevydaří a průšvih, který se může kdykoliv stát, zničí vše, co jsme budovali a prožili.

Nicméně předchozí věty nejsou o tom, že by kdokoliv z nás chtěl skončit, ale jsou o tom, že jsem vděčný vedoucím, že mohu být mezi nimi. Neberu to jako samozřejmost a děkuji jim za to, že stojíme za všech okolností při sobě.

Poděkování kuchařce Jitce

Abych mohl uzavřít toto krátké zamyšlení, nechci zapomenout na poděkování Jitce Koláčové z kuchyně. V kuchyni jsem byl s ní především já, ale vždy zde pomáhal některý z vedoucích. Jitka je však opravdu jediný člen našeho týmu, který je nepostradatelný. Nebyla ani na jedné procházce a jsem přesvědčen, že ani jednou neopustila tábor. Každý rok nám děkujete ve vzkazech za to, jak jsme se starali o děti, pokud si toto poděkování zasloužíme i letos, prosím všechny, aby nezapomněli extra zmínit Jitku.

Jituš, já Ti děkuji a věř, že tábor bychom bez tebe nebyli nikdy schopni zorganizovat!

Hodnocení letošního tábora

Nechci to zakřiknout, protože tábor končí, až když předáme rodičům poslední dítě, ale letos nám vyšlo vše, na co jsme sáhli. Vždy bude co zlepšovat a jsou věci, které neovlivníme (např. počasí, covid, klíšťata), ale i toto dopadlo dobře. Nepamatuji si za posledních 10 let tábor, kdyby teplota v noci alespoň jednou neklesla pod 10 stupňů. Také si nepamatuji tábor, kdyby nedošlo k náhlému poklesu teploty a děti to (ne)odnesly minimálně nachlazením. Dokonce si ani nepamatuji tábor, kdy bychom měli jen 6 klíšťat, jako tomu bylo právě letos.

Hygiena nám letos nepřijela, ale to nevadí, strašákem již pro nás v posledních letech není. Loni přišla kontrola den před odjezdem a nutno říct, že paní z hygieny již v našem případě měla report hotový a nemusela v něm po kontrole nic upravovat. Pro nás je nyní větším strašákem to, že se něco na chatě poničí, nebo že by majitel chaty viděl jakýkoliv nepořádek a již by nám sem nedovolil jezdit. Již jsem to myslím psal, ale než koupil chatu (nový majitel), jezdilo zde asi pět táborů. Teď zde jezdíme již pouze my a museli jsme prokázat, že si důvěru majitele zasloužíme. Ztráta jeho důvěry by pro nás byla naprostou katastrofou, takže úklid chaty je již naší každodenní samozřejmostí.

Z připraveného programu jsme stihli vše důležité a věřím, že to děti bavilo. Z fotek na Twitteru jste určitě nadšení dětí mohli poznat a spokojený rodič je pro nás stejně důležitý jako spokojené dítě. Program připravovala naše princezna Aňule, která mě z pozice hlavního vedoucího časem určitě sesadí (z trůnu), protože má drive a je to neskutečný dříč.

Překvapením pro mě byly na táboře diskotéky, konečně po několika letech děti „pařily“ a pokaždé nás prosily, abychom diskotéku prodloužili. Uvidíme, jak to bude dnes s rozlučkovou diskotékou;-)

Některé děti z TORALI Kids (jak se samy nazvaly) s námi na táboře zůstávají do pátku, aby nám pomohly uklidit chatu. Další příjemné překvapení, kterého si moc vážím.

Závěrem

Jako každý rok připomínám, že děti Vám domů přijedou nejen špinavé, ale i hodně unavené. Je to naprosto normální, stejně tak je normální, že některé děti nechtějí o zážitcích hned povídat. Věřím však, že děti se nakonec rozpovídají a hlavně (skromě) věřím, že přijedou spokojené.

Dětem přibalíme „do kufru“ potvrzení, která jste si vyžádali. Ty které „ošetřil“ náš doktor, budou mít i jeho krátkou zprávu… např. kde mělo dítě klíště, nebo jak bylo ošetřeno.

Pokud budete mít náladu a chuť nás někdy vidět, tak spoluorganizujeme akce v Ostravě-Hrabové. Konkrétně Neckyádu (7.8. 2021), Gulášfest (28.8. 2021), stezku odvahy (září/říjen).

Rozloučím se s Vámi poděkováním a posledním veřejným videem z oslav TORALI 10. Vážení rodiče, děkuji za to, že jste to se mnou a s námi vydrželi a budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu, samozřejmě i kritickou. Klidně mi pište SMS (604 715 917), emailem [email protected], nebo do vzkazů.

Někdy na viděnou…

Video z předeslých neckyád v Hrabové je na Youtube: